Zajímavosti a tradice

Historie Rybníkářství

Osídlení Třeboňské pánve v 11. a 12. století je spojeno především s působením mocných Vítkovců, jímž patřilo rozsáhlé území prostírající se od moravských hranic až k Vyššímu Brodu. Toto území bylo současně hraničním hvozdem, které popisuje historik Teplý takto: Prales málo obydlený, lesní poušť ohromná, plná vod, bažin, jezer, jimiž protékaly potoky a řeky, poušť ve které vedle medvědů, vlků a rysů i jiné havěti se usídlili jen rybáři, bobrovníci, brtníci a knížecí hajní.
Jako jinde v českých zemích tak i na jihu šířili své državy klášterní řády s podporou panovníků, ale i mocných feudálů. Mezi nimi měli rozhodující postavení Vítkovci. Potomci Vítka III. si někdy před rokem 1250 vybudovali hrad na horním toku Vltavy jemuž dali jméno Růžová hora – Rosenberg – Rožmberk. Od té doby se nazývali pány z Růže.

 

Osobnosti rybníkářství

Rožmberkové byli mezi prvními panskými rody, kteří zavedli organizaci zbožní výroby. Hlavními zdroji bylo pro ně hornictví – těžba drahých kovů a rybníkářství ztělesněné rybníkáři mezi kterými jsou nejvýznamnější osobnosti Štěpánka Netolického, Mikuláše Rutarda a Jakuba Krčína.
Rybníkářské řemeslo v polovině 14 století náleželo mezi výnosné a tudíž vážené druhy lidské práce kolonizační, neboť odvodňovalo celé oblasti dosud neproduktivní půdy, rozmnožovalo řádné louky, vysušovalo mokřady na úrodná pole, připravujíce tak místa pro nová sídla vesnic a měst (Českých Budějovic, Pardubic, Vodňan a sta vesnic).

Novodobá historie

Rybářství Třeboň a.s. vzniklo v dnešní podobě 1. května 1992 na základě zákona o velké privatizaci. Jde o rybářství se staletou tradicí, neboť většina rybníků, které společnost vlastní, byla postavena již koncem 15. a hlavně v 16. století za vlády českého šlechtického rodu Rožmberků. Nejslavnějšími staviteli těchto rybníků a vodních děl byli Mikuláš Ruthard z Malešova, Štěpánek Netolický a Jakub Krčín z Jelčan.
Rozhodující význam pro zdokonalení a rozvoj rybníkářství na Třeboňsku měl Josef Šusta (1853-1914) jeho kniha "Výživa kapra a jeho družiny rybničné" se stala světovou učebnicí rybnikářství . Šusta svými výzkumy a jejich ověřením v praxi postavil rybníkářství na vědecký základ a je právem označován za nestora moderního rybníkářství.
Se vznikem Československé republiky dne 28. října 1918 a první pozemkovou reformou v roce 1919 přešla většina rybníků, které dnes společnost vlastní, z majetku rodů Schwarzenberků a Habsburků na Československý stát. RYBÁŘSTVÍ Třeboň, a.s. bylo od tohoto data v různých organizačních formách státním podnikem. Změna nastává k 1.5. 1992 vytvořením akciové společnosti bez účasti státu. Akcionáři byly v době vzniku společnosti z 50% fyzické osoby (dikové) a 50% akcií vlastnily české a slovenské investiční společnosti. V současné době jsou akcie společnosti obchodovány na burze a v RM-systému.

Třeboň - Historie

Počátky tohoto půvabného města, rozprostřeného uprostřed rybničnaté roviny, sahají asi do poloviny 12. století, kdy na jedné ze stezek procházejících hlubokým pohraničním hvozdem vznikla malá trhová osada s panským dvorcem, nyní známá pod jménem Třeboň. Skutečnost, že místo museli lidé vytříbit, vyklučit a vymýtit, dala této osadě pravděpodobně i jméno. Celé rozsáhlé území dostal od krále výsluhou první známý člen později rozvětveného rodu Vítkovců, podnikavý Vítek z Prčic. Brzy po svém založení se dostala osada do majetku cisterciáckého kláštera v hornorakouské Světlé (Zwettl). Okolo roku 1250 získali toto území bratři Pelhřim a Ojíř z landštejnské větve Vítkovců zpět. Kolem roku 1300 lze již v Třeboni předpokládat městské opevnění, zesílené zvenčí vodním příkopem. Osada se rychle rozvíjela a roku 1280 se již připomíná kostel sv. Jiljí. Třeboň se stala střediskem rozšiřujícího se panství. K roku 1341 se označuje jako město a od roku 1366 se objevuje i její český název vedle dosud užívaného Witigenowe a Wittingau (Vítkův Luh). V roce 1366 se vlastníky Třeboně a přilehlého panství stali bratři z Rožmberka, za nichž město nabylo na významu a bohatství. Již následujícího roku založili Rožmberkové v Třeboni klášter, roku 1376 udělili městu tzv. právo měst královských a roku 1378 mu od krále Karla IV. vymohli výsadu na dovoz soli. Koncem 14. století se už město opevňovalo zděnými hradbami a příkopem. Toto opevnění spolu se zesíleným hrádkem a s okolním bažinatým terénem vytvářelo z Třeboně téměř nedobytnou pevnost. Tak tomu bylo i v husitských válkách, kdy město odolalo několikerým útokům. Skutečný rozkvět města spadá do druhé poloviny 15. století. Petr IV. z Rožmberka (1462 – 1523) ještě více než jeho předchůdci přihlížel k hospodaření na vlastních statcích a jeho poddaný Štěpánek Netolický založil slávu zdejšího rybníkářství. Stejně významným počinem bylo i zřízení nového panského pivovaru roku 1505.
Největšího rozmachu dosáhla Třeboň v 16. a na počátku 17. století, zejména za vlády posledních dvou Rožmberků, bratří Viléma a Petra Voka z Rožmberka. Velká pozornost byla věnována hospodářskému rozvoji celého panství, zejména však opět rybníkářství a pivovarnictví. Přírodní podmínky Třeboňské pánve umožňovaly rozsáhlé zakládání rybníků, a tím posílení hospodářství celé oblasti. Nová éra budování a rozkvětu nastala postavením Jakuba Krčína z Jelčan do čela všeho rožmberského podnikání. Krčínovy hospodářské reformy se projevily v Třeboni i v jejím nejbližším okolí. Od roku 1602 se Třeboň stala dokonce hlavním sídlem Rožmberků, tehdy nejmocnějšího jihočeského rodu. Po smrti posledního Rožmberka Petra Voka v roce 1611 přešlo panství i město dědictvím do rukou Švamberků, kteří je ztratili pro účast ve stavovském povstání proti Habsburkům. Celé panství jim bylo konfiskováno a Třeboň byla v letech 1622-1660 v držení panovnického rodu Habsburků. V roce 1660 získal třeboňské panství Jan Adolf kníže ze Schwarzenberga jako uznání osobních zásluh. Schwarzenbergové, v jejichž držení zůstala Třeboň až do 20. století, městu přáli. Třeboň se zotavovala z válečných ran a několika zhoubných požárů, které značně narušily tvář města.

 
K oživení jinak poklidného života zde došlo v polovině 19. století, kdy se Třeboň stala okresním městem. Dalším impulsem k intenzivnějšímu rozkvětu celé oblasti byla výstavba důležitých komunikací, zejména železnice s návazností na Vídeň v roce 1871. Významné změny v životě města nastaly po první světové válce, kdy byl v rámci první pozemkové reformy všechen schwarzenberský hospodářský majetek převeden na stát. Druhá světová válka si i v Třeboni vyžádala své oběti. Po válce proniká i sem první větší průmysl (oděvní závod a zemědělská velkovýroba). Roku 1960 byl zrušen třeboňský politický okres a město obdrželo lázeňský statut.

 

Ubytování Třeboň - více informací >>

 

Kapr po židovsku

250 g kapra
sůl
rybí koření
cibule
česnek
bílé víno

Postup:
Kapra osolíme, okořeníme a dáme péct. Ke konci přidáme cibuli a česnek a zastříkneme bílým vínem. Podáváme s citronem.

Přílohy:
Brambor, chléb

Podáváme s bílým vínem


Candát s česnekovým máslem.

200g filetovaného candáta

sůl, rybí koření, máslo, česnek

Upečeného candáta jemně polejeme

rozpuštěným máslem s rozmačkaným česnekem.

Pokrm podáváme s bramborem.

Doporučujeme bílé víno


DOBROU CHUŤ